Dále bylo třeba pořídit jednotné oblečení, a to pracovní i vycházkové. Za tímto účelem bylo objednáno 30 pracovních obleků za 940 K, dále bylo zakoupeno sukno na slavnostní obleky od pana Michoňka z Val. Meziříčí za 582 K 84 h. Jeden metr sukna stál 5,80 korun, šňůra 90 haléřů.
Uniformy šili místní krejčí, a to František Herman č.p. 34 a Josef Čepica č.p. 93. Bylo zhotoveno 30 blůz a 24 kalhot. Sukno na blůzu stálo 8,40 K, podšívka 2,12 K, šňůra 1,20 K, za ušití bylo účtováno 2,40 K. Cena pořízení kalhot byla od 6,14 K do 6,72 K podle velikosti, za ušití kalhot 1 K. Čepice ke stejnokrojům byly objednány i s moravským hasičským znakem za 2,80 K. Pořízení jednoho stejnokroje přišlo na 15 K i více.
Pro dnešní dobu se to zdá jako směšná cena, ale při tehdejších cenách šlo o značné vydání. Jak ukazuje výkaz o vybírání na pořízení stejnokrojů, který pečlivě vedl učitel Kahlig, jsou splátky umořovány podle možností jednotlivců, někdy jen po 50 haléřích.
Ke zlepšení finanční situace sboru bylo s povolením obecního zastupitelstva vybíráno na tanečních zábavách (někdy i pořádaných jinými spolky) a svatebních zábavách, kde se vybralo od 6 do 14 K. Tyto sbírky mají přesně a jmenovitě vedenou evidenci. Kromě sbírek se členové snažili získat peníze pro sbor, kde se jen dalo. Pořádali divadla, výlety, plesy a taneční zábavy.
Z dokumentů se dozvídáme, že výlety byly pořádány na různých místech v obci, např. na Podluží, v Brance, u pily, v Menšíkově zahradě nebo Janáskově ohrádce. Za pronájem výletiště platívali až 3 K. Ne vždy skončila taková zábava nebo výlet se ziskem.
Našli se také mecenáši (většinou sládci z pivovarů), kteří věnovali někdy jedno nebo dvě čtvrtňata piva pro hasiče zdarma.
Od počátku vzniku si sbor zřizuje vlastní knihovnu (zprvu jen o 80 svazcích), která je podle možností doplňována. Knihy jsou půjčovány občanům.
Sbor zajišťoval od svého založení žňové hlídky, za které v roce 1905 obdržel 50 K.
Protože v sousedních Němeticích a Komárovicích v té době hasičský sbor nebyl, bylo těmto obcím navrženo, že v případě potřeby u nich zasáhne náš sbor. Návrh byl přijat a několik občanů z těchto vesnic se stalo přispívajícími členy sboru.
Příspěvek župě činil na člena 30 h. Každoročně se zajišťovala mezi majiteli koňských potahů přípřež pro případ požáru. Bývaly to vždy dva páry koní, které byly pro tento případ pojištěny na hodnotu 1200 K.
Pro pohotovější zásah v obci byla v r. 1908 zakoupena nová dvoukolová ruční stříkačka v hodnotě 600 K od firmy Josef Vyskočil a syn Telč.
Jelikož v pokladně sboru bylo v té době jen 84 K, zapůjčili zbývající částku Hadaš Josef - 420,40 K a Kahlig K. – 100 K. Tato ruční stříkačka je v držení sboru dodnes.
S nově přistupujícími členy bylo třeba čas od času znovu obnovit hasičský slib. Slib zněl takto:
„Vstupujeme do sboru dobrovolných hasičů v Kladerubech - slibujeme! Že budeme povinností svých, které nám stanovy spolkové, řád služební a cvičební ukládají, dokonale šetřiti, že budeme všech rozkazů zvolených činovníků bez odmluvy poslušní a že je budeme přesně a rychle plniti.
Ve spolek se svými soudruhy svorni vždy býti, sporů žádných do spolkových schůzí nesnášeti. Slibujeme - všechna cvičení náčelníkem nařízená s největší pílí a svědomitostí návštěvovati, v čas požáru jak nejdříve možno se dostaviti a tu s ochotou a obětavostí příkladnou předcházeti jakož i společné práce k uhašení a hájení směřujícím se svědomitě a platně zúčastniti.
Vše co nám tu čteno, chceme věrně plniti a zachovávati, což čestným slovem a rukoudáním svému veliteli slibujeme."
Ke svolávání bratrů do schůzí a ke cvičení i v případě požáru byli ve sboru ustanoveni trubači -hornisté. Za tuto službu byli odměňováni 1 K ročně. Ve stejné výši bylo vypláceno bratrům cestovné a stravné při účasti na župních a jiných sjezdech.
Proti škodám způsobených živelními pohromami byli občané pojišťováni u různých pojišťoven. Podle údajů z roku 1911 bylo 34 hospodářství pojištěno u Hasičské vzájemné pojišťovny, u Vídeňské 5 hospodářství, u Rolnické v Praze 2 stavení, u pojišťovny Dunaj 27 hospodářství a u pojišťovny Fénix 4 hospodářství. V případě zásahu, požadoval sbor od příslušné pojišťovny finanční příspěvek, který se pohyboval od 20 do 50 K.
Při jízdě k požáru s přípřeží do sousední obce, byla povinna hradit přípřež tato obec. Vymáhání těchto částek bylo mnohdy obtížné, např. v roce 1912 obec Kelč odmítá zaplatit pro finanční tíseň.