Kaple Panny Marie Růžencové

Její stavba se datuje rokem 1843. V tu dobu udělal obsáhlý zápis o její stavbě a svěcení tehdejší pan učitel Florian Hausler, který v tu dobu v Kladerubech učil. Mnohem dříve byla na návsi postavena socha sv. Jána a obecní sýpka. Opodál stála dřevěná zvonice. Zvon, který v ní byl, se po postavení kaple přenesl do její věžky. Pochází z r. 1717. Na obvodě je svatý Jiří bojující s drakem a nápis:“ Ku cti a chvále sv. Jiří, za fojta Jana Sváčka a burmistra Jakuba Kundráta – z nákladu obce Kladerub“. Tento zvon má dále svůj osud, také obecní sýpka měla na návsi po mnoho let svůj význam.

K vlastní stavbě a svěcení „ Léta Páně 1843, dne 7. srpna byla s pomocí Boží tato kaple dostavená a od France Horáka, zednického mistra z Komárovic, pak Františka Plesníka, tesařského mistra - Kladeruby č. 16, France Hermana – Kladeruby č. 46, Jána Novosada č. 73 a Jakuba Sváčka č. 34 rychtáře, Tomáše Hašu č. 29 burmistra, Jana Adamíka – č.12 kasýře, pak Tomáše Pelce č. 49, Josefa Krále č. 36 a Jana Gerly č. 28 ouředních – ku cti a chvále Boží postavena a od tehdejšího dvojctihodného pána děkana Jiřího Pelesku, pak pátera Jana Sládka a pátera Bajera, tehdejších kaplanů s povolením jejich arcibiskupské milosti pana Sommerau z Beck posvěcená.“ Jak dále poznamenává pan učitel, že velké mokro toho roku panovalo, že úrody chřadly a do stodol schráněny býti nemohly. Tehdejším panovníkem byl Ferdinand I. císař rakouský. Téhož roku byly role od císařských zeměměřičů měřena a šacována, podle kterých se pak o kontribuci jednalo.

Svůj zápis končí pan učitel takto: „ Ve jménu nejsvětější Trojice jest tento list ukončený a naším potomkům na památku zachovalý, aby oni na naše ubohé duše, které snad pomoci potřebují se upamatovali a jim lehkého odpočinutí dopřáli.“ Psáno v neděli 7. srpna 1843 – Florian Hausler, školní učitel. O tomto učiteli bylo známo, že kromě dětí kladerubských vyučoval privátně i děti barona z Hohle v Choryni. Za jeho přímluvu se dostal do Olomouce na rechtora. Když odcházel, loučiv se povídal „Kladeruby byly mým štěstím“.

Od postavení kaple na návsi uplynulo přes 60. let a bylo nutno pomýšlet na její opravu. To již na střeše hodně šindelů schází, nejvíce pak na věžičce. Na potřebu kaple té byl skládán fond od dobrodinců, obnášející v r. 1901 – 3.200 k. Bylo pak usneseno, že v r. 1904 kapli tuto z toho fondu rozšířiti, popřípadě novou větší postaviti (viz zápis ze školní kroniky) a co scházeti má, měla obec doplatiti! K porovnání hodnoty peněz je uváděno: 100 kg pšenice = 16 k., rži =16 k., ječmen = 11 k., proso = 30 k., 100kg zemáků = 3 k. Fond peněžní byl uložen v občanské záložně ve Valašském Meziříčí (u dr. Mikyšky). I dán byl z jara na obnos ten výpověď. To již se započalo s děláním cihly na roli Josefa Menšíka č.p. 38. Též kamení již v zimě nachystáno a dřevo v obecním lese nakáceno, také hromada písku z Kocánka zdarma navezená. V měsíci květnu r. 1903 vyzvedl tehdejší starosta Pelc ze záložny z fondu 500 k. na cihlu. V měsíci srpnu však záložna padla a obec fond ten úplně ztratila (lidi nemohli pochopit, jak se můžou uložené peníze pozbýt, i zle bylo na starostu pohlíženo). Po mnohém zvažování usneseno, když peněz není, od stavby upustiti, jen střechu novou krytinou opatřiti a věžku novou udělati, tak rozhodnuto v červnu 1904. Věžka musela se zcela nová udělati, avšak vazba na kapli stará zůstala. Tesařskou práci vedl Jan Kubeša – tesařský polír a domkař č. 5. Plechem věž a kapli opatřil František Fraiz – klempíř z Kelče. Starostou obce a zároveň předsedou školské rady byl Josef Pelc č. 44. Psáno v den Božího Těla, dne 22.6.1904. Karel Kahlig – správce školy.

Moruše na návsi okolo kaple, to pamatují už jen ti nejstarší z nás. Na návsi okolo kaple bylo vysazeno několik moruší, které kdysi přinesl z vojny Tomáš Kubeša (nar. 28.12.1843) z někdejší Slavonie. Jmenovaný pocházel z Kubešů č. 81, který se pak přiženil na č. 74 do rodiny ševce Sváčka. Moruše měly plody červené a bílé, které když dozrály padaly do prachu, kde je ogaři sbírali. Po r. 1929 hodně promrzly a časem došly.